« Zpět na všechny kategorie
Brambory dovezli do Evropy Španělé asi v polovině 16. Století. Jako první je objevil a dovezl španělský dobyvatel a kronikář Pedro Cieza de Leon, který se ve zprávě o místě zvaném Peru zmiňuje o červených hlízách rohlíčkovitého typu, kterým indiáni říkají „papas“. Nezávisle na Španělsku se brambory dostaly do Anglie, kam je dovezl anglický pirát Francis Drake ze své cesty kolem světa v letech 1577 – 1580. V Evropě byly brambory zprvu lékem a okrasnou rostlinou. K jídlu byly zpočátku přijaty jen s nedůvěrou. Prokazatelně byly poprvé podzemní hlízy brambor uvařeny až v roce 1616 na hostině francouzského krále Ludvíka XIII. Vzhledem k tomu, že se nikdo nepřiotrávil a všichni vychvalovali jejich vynikající chuť, stal se z nich draze placený pamlsek, který byl výsadou pouze boháčů.
Do Čech se brambory dostaly v roce 1628, ve větším se rozšířili až v roce 1770. Nejstarší české pojmenování brambor bylo „zemské jablko“. Přestože se Marie Terezie a Josef II snažili český lid přesvědčit podané o vhodnosti pěstování brambor v Čechách, až nouze donutila Čechy jíst brambory, staly se prakticky základní a oblíbenou součástí českých pokrmů a jejich obliba zůstala až dodnes.
Použití brambor může být jak pro účely konzumace po tepelné úpravě (vařené jako příloha k masu, do polévek, pro přípravu placek, bramborové kaše, hranolků, lupínků, kroket a salátů), tak pro hospodářské účely (k výrobě lihu, škrobu, vloček - mouky).
U brambor ke kuchyňskému použití je vhodné rozlišovat dnes u nás obecné a vžité dělení brambor na varné typy A – pevné, B – polopevné a C – polomoučné. Podle ranosti brambor (délky vegetační doby) se odrůdy dělí na velmi rané, rané, polorané, polopozdní a pozdní. Na spotřebitelském i gastronomickém trhu dělíme naše brambory zjednodušeně na rané a pozdní.